Úroveň poznání

Jeden moudrý člověk kdysi prohlásil, že problém nejde vyřešit na té úrovni, na které vznikl.

Úroveň je zde např. intelektuální úroveň, nebo okolní podmínky, nebo naše vlastní úroveň poznání a úhel pohledu.

Stejně tak jdou obtížně řešit naše vnitřní osobní problémy, pokud se na ně díváme stále stejně.

Někdy na to přijdeme sami, někdy nás někdo popostrčí, někdy nám to ukáže život… někdy si prostě všimneme, že nám náš úhel pohledu nestačí k tomu, abychom pochopili, jak sami fungujeme.

Představte si Vaši mysl jako oceán…

Děje se v něm tolik věcí a je neustále v pohybu. Celý oceán je složen z jednotlivých kapek. Ty kapky jsou Vaše myšlenky.

Každý den v tomto oceánu plavete. Někdy si v klidu plavete na hladině a uvědomujete si, že to pod Vámi jsou Vaše myšlenky. Plavete nad nimi, nadnášejí Vás, jste nad nimi a pouze si je prohlížíte z výšky, jak se pod Vámi nekontrolovatelně hýbou.

Klidně si mezi ně i skočíte a prohlížíte si je z blízka, ale vždy víte, že se můžete vynořit a klidně se nadechnout. Občas Vás nějaká vlnka příjemně ochladí, ale jste na úrovni hladiny a zde vidíte vše naprosto jasně. Vidíte slunce v dáli, vidíte celý široký svět kolem Vás, jste naprosto v klidu.

Každou myšlenku vidíte pouze jako kapku nebo vlnku. Jste na vyšší úrovni poznání a víte, že i ta největší vlna Vás nestáhne pod hladinu a proč? Protože na Vaší úrovni poznání víte, že ten oceán jste Vy. Víte, že Vy jste to místo, kde se může i z té nejmenší vlnky stát ničivá tsunami, ale tsunami se nestane, protože vy necháte vlnku vlnkou a plavete si klidně dál. Na této úrovni poznání jste velmi vysoko, jste moudří, cítíte klid a pohodu.

Někdy si však plavete nad hladinou a zapomenete na to, že to Vy jste ten oceán. Najednou ztratíte nadhled a z každé vlnky se rázem stane obří vlna, která Vás smete pod hladinu. Tou vlnou myslím myšlenku, které natolik věříte, že Vás velmi trápí.

Najednou se ocitnete v oceánu myšlenek a zapomenete, že se můžete vynořit a nadechnout. Dusíte se svými vlastními myšlenkami. Voda Vás obklopí a může Vás uvěznit na samotném dně oceánu. V této chvíli kolem sebe kopete a odháníte myšlenky pryč. V této chvíli zapomenete na svou úroveň poznání a topíte se v oceánu svých myšlenek. Vlny si s Vámi hází sem a tam a Vy hledáte pod hladinou místo, které by Vám alespoň na chvíli poskytlo bezpečí.

Najdete jeskyni, ve které je vzduch. Nadechnete se a jste rádi, že jste v bezpečí. Jeskyně Vás chrání před vlnami. Stále je ale i plná vody, což jsou Vaše myšlenky. (Pod tou „jeskyní“ si můžete představit jakékoli krátkodobé „léky“, které Vás na chvíli uklidní, ale nepovýší Vaši úroveň poznání.)

V této jeskyni nakonec budete tak dlouho, že zapomenete na svět nad hladinou. Stane se Vašim šedým světem, kde se sice můžete nadechnout, ale nad Vámi i pod Vámi bude stále dost vody, která kolem Vás bouří. Najednou se stane, že kolem Vás propluje další člověk.

Zatímco Vy vidíte rozbouřené moře, on si plave velmi klidně. On Vás nevidí, ale Vy jeho ano, nicméně nemáte odvahu se za ním pustit do rozbouřeného moře. Takto to trvá několik dnů nebo měsíců a klidně i let.

Jednou však seberete odvahu a za člověkem se vydáte. Kolem Vás burácí vlny, ale Vy si uvědomíte, že možná raději zkusíte něco, k čemu jste se dlouho odhodlávali, než abyste neustále řešili do kola to, že je Vám Vaše jeskyně malá. Klidný člověk Vás zahlédne a s úsměvem Vás chytí za ruku.

Vy se bojíte vody kolem Vás, a proto se zeptáte, proč se ten člověk někde neschová, vždyť tady se oba za chvíli udusíte.

Člověk se na Vás usměje a řekne… žil jsi v jeskyni příliš dlouho příteli, to, co tě dusí, jsi ty sám. Neboj se opět vyplout nad hladinu, nadechnout se čerstvého vzduchu a rozhlédnout se po celém širém světě.

On Vám připomene vyšší úroveň poznání a od té chvíle se rázem ocitnete nad hladinou v klidu a pohodě. Uvědomíte si, že to Vy jste oceán.

Někdy se Vám to stane i naprosto samo. Žijete svůj život a najednou uvidíte, že věci mohou být jinak, než jste dosud tušili. Někdy Vám někdo napoví, někdy Vám ukáže cestu.

Cílem tohoto článku je ukázat naše úrovně vědomí a poznání. Pokud něco řešíte stále dokola, patrně to nevyřešíte, dokud se to budete pokoušet řešit stále stejně. Na vyšší úrovni poznání si mnohdy i uvědomíte, že daný problém řešit v této chvíli vůbec nemusíte, a nebo že se o žádný problém vlastně nejedená.

Úroveň poznání… je to jako když se díváte z letadla na město, ve kterém se každý den ztrácíte, najednou je malé a přehledné.

Fajn víkend
Tomáš