Miluju Tě, milý holoubku, miluji Tě bezpodmínečně. Miluji Tebe takového přesně jaký jsi. Někdy mi vadí, když se tváříš, jako by Ti někdo načechral peří, neumíš mluvit o svých citech, někdy vypadáš jako zmoklá slepice a někdy si prostě klidně odletíš a necháš mě tady a já nevím jestli se mi vrátíš… Ale to je jedno. Žádná z těhle věcí není o Tobě. Jsou v mojí hlavě. Žádná z těhle věcí, nemá nic společného s láskou, kterou k Tobě cítím. Není nic krásnějšího než cítit ji.
—
ONI: Bláhová opice! Bude na něj čekat, sedět doma, zatím co on si bude někde lítat?
JÁ: Myšlenky. Naše opička je evidentně šťastná.
—
ONI: To si má nechat opička všechno líbit? Jako, že se stane spokojenou flegmatičkou. Má si nechat kálet na hlavu?
JÁ: Myšlenky. Tady není nic, co by si opička měla nechávat líbit. Rozhoduje, co si opička o věcech myslí. Proč by měla řešit něco, co prostě je, tak jak je? Pro opičku to problém není. Opička si užívá chvíle, kdy s holoubkem je. Až si je užívat nebude, s holoubkem být nemusí. Není tady popsáno nic jako kálení na hlavu.
—
ONI: Vztah opice s holubem, kdo to kdy viděl? To není normální. To nemá budoucnost!
Já: Zase ty myšlenky. Jak to víte? Jaký vliv má na jejich štěstí, co si myslíte Vy a všechny opice a holubi světa?
—
ONI: Nikdy nebudou mít děti!
JÁ: Teď ,je jim spolu dobře. Nepředbíhejme. Nevím, kde bude věda za deset let. Existuje adopce. Vždycky je víc řešení, než se nám na první pohled zdá. A i kdyby děti nikdy neměli…znamená to, že spolu nemůžou být šťastní celý život? Nebo proto, že si myslíte, že by měli teď žít s myšlenkou, že jednou nebudou tak šťastní, jak by mohli podle Vás být? Řešíme něco, co se neděje.
—
Na další otázky už jim odpovídat nebudu a že jich je… Jak může být šťastná, když se k ní takhle chová? Že to toho holuba baví, vždyť ona furt sedí doma:) Je chlupatá, mohla by o sebe víc pečovat. Atd…
Tyhle věci se nedějí jen holoubkům a opičkám:) Znáte to?
Nepřemýšlejte tolik o životě, žijte. Nepřemýšlejte tolik o lásce. Milujte. Méně myslet, víc milovat:) To by byl svět:)