Já a moje tělo :)

Moje tělo je chytřejší než já. Trvalo mi docela dlouho, než jsem si to uvědomila a nechala jsem rozhodování na něm. Co to pro mě dnes znamená?

• Jím, když mám hlad.
• Piju, když mám žízeň.
• Odpočívám, když jsem unavená.
• Hýbu se, jsem člověk:)

Že je to samozřejmé? Ale že je to až moc jednoduché, aby to mohlo stačit? Mně stačilo uvědomnění, kolika věcem jsem o svém těle, o jídle, o cvičení…. věřila. Teď už vím, že opravdu stačí poslouchat svoje tělo.

Je přece logické, jíst, když mám hlad.

Hm a jak Vám s tím jde dohromady třeba tohle?

– že snídaně je základ celého dne.

– že byste neměli jíst 3 hodiny před spaním.

– že je třeba dojídat.

– že je ideální jíst alespoň 5x denně.

– že dokud to nedojíte, nedostanete dezert.

– že je to škoda vyhodit.

– že za ty peníze to sníte,  i kdyby.

– že to musíte sníst, protože jste měli fakt těžkej den a je se potřeba odměnit.

Věříme spoustě věcem, které nás naučili rodiče – věcem, které jsou přece normální – věcem, které nám v tom nejlepším úmyslu radí vědci, doktoři, odborníci a specialisti na cokoliv. Naše tělo je ale chytřejší!!! My se jen snažíme věřit tomu, že my jsme ti, co tady všemu vládnou… a tak posloucháme randy z venku, místo toho abychom poslouchali to jediné, které ví.

Moje tělo je dokonalé, takové jaké teď je. Kdyby mohlo vypadat teď jinak, vypadalo by jinak. A když ho začnete poslouchat, začne se měnit. Začne vypadat tak, jak jste si přáli a přitom to půjde „samo“.

Můj největší objev sama pro sebe např. byl že – nemusím jíst, když nemám hlad. Když mi něco fakt fakt chutná … nemusím tam poslat o tři porce víc, protože můžu a je to výborný. Když už nemám hlad, nemá to smysl. O nic se nepřipravuju.

Uvědomila jsem si, že se zvedám a jdu si přidat dřív a přitom mám ještě půlku talíře plnou. Že už nemůžu, ale přece tolik nenechám… Každý máme nějaké věci, kterým věříme.

V moment, kdy chápete vliv myšlenek na naše vnímání a vytváření okolního světa, žádná obezita, alkoholismus, přejídání… nic z toho nedává smysl. Myslíme si, že to jídlo (alkohol, drogy) řeší a přinášejí nám ty dobré pocity… ale to jsou naše myšlenky o jídle, alkoholu, co nám dělají tak dobře… A naopak.

Už mě nezajímá moje váha. Ale abych Vám sem mohla něco napsat, zvážila jsem se. Mám o 10 kilo méně, než si pamatuji. Moje tělo mě fascinuje. Líbí se mi.

Tancuju, cvičím s kettlebellem, zkouším jógu (chystám se na bikram:-))… Moje tělo mě překvapuje, co všechno dokáže. Nevěřila jsem tomu, že já budu házet se železnou koulí. Že to udýchám a už vůbec ne, že mě to bude bavit. Nevěřila jsem, že se dokážu dotknout dlaněmi země. Ale moje tělo dokáže víc, víc, víc… Některé věci nešly hned, ale ono tady nejde o žádné výsledky a výkony. Jde o to užívat si ten čas:) Každou chvíli. Jde o život.

Když si uvědomíte, jak naše vlastní myšlenky někdy brzdí naše tělo… Tohle uvědomění dělá zázraky. Má uzdravující moc. Já jsem od svého přítele slyšela tyhle věci tisíckrát. Rozuměla jsem tomu, co mi říká. ALE NESLYŠELA JSEM TO. Neviděla jsem souvislost. Neuvědomovala jsem si svoje vlastní ale… Až jednou jsem si to samé uvědomila já… a najednou to bylo tak velké… Stalo se to samo. Byla jsem v té nejlepší indické restauraci s mým dobrým přítelem. Bylo to hodně drahé jídlo a hlavně skutečně luxusní chuti. Tu chuť si pamatuji dodnes. Došlo mi, že už nemůžu a já ho s takovou radostí poprvé nedojedla. A ten okamžik zůstal stejně skvělý.

Postupem času jsem přestala řešit, co jím a jak jím. Uvolnila jsem se a pustila to. Začala jsem prostě jen poslouchat svoje tělo – nejdřív s jídlem, pak s pitím nakonec se spánkem.

Opravdu se mám ráda. Ono to jinak ani nedává smysl.